Na pódiu

Nocí mé sny pění k obloze,
hvězdami se stávají.
Nezbytnou přísadou expolze,
citů s nimiž si lidé hrávají.

Sám uprostřed oblohy,
zrcadlím se v prachu hvězd.
Tem nečekám ale na bohy,
láskou já nechávám se vést.

Řvu do tmy své role text,
ztracený herec na scéně.
Nalíčen jsem světlem hvězd,
ozvučen ozvěnou v aréně.

Prach měsíce efekt tvoří,
namísto šumu publika.
Ve mě se city vaří,
svět jiný se mě teď netýká.

Teď nehraju ač se to nezdá,
snad jen reprodukuji své nitro.
Moje srdce nic víc nezná,
jen vyznání ti - to mě chytlo.