Osiřelá lokna

Jsme spolu, pod korunami bříz, je to sen,
jejich dlouhé větve hladí naše holá těla.
Šli jsme spolu dnes jen tak ven,
viděl si, jak jedna moje lokna osiřela.
Padá mi do čela, když se skláním,
ty ji bez váhání natočíš na svůj prst.
Svedl si mě tím jemným polaskáním,
polibek sladký jako jahod hrst.

Šli jsme spolu dnes jen tak ven,
tak začalo to a konec ještě není.
Příroda poskytla nám krásný den,
ještě podnítila poblouznění.
Ty břízy, co nad námi se sklání,
byly svědkem našeho boje.
Kdo vyhrál touhy naší klání,
kdo utišil srdcí nepokoje.

Šli jsme spolu dnes jen tak ven,
kdy probudím se, skončí sen?
Něžně si mě vtiskl svým tělem do trávy,
horkými polibky zasypal si mé tělo.
Cítil si, jak vítr si s tvými vlasy pohrává,
zatímco tvé tělo boj s rozkoší prohrává.
Naše vzdechy vítr unášel mlčky krajinou,
ta osiřelá lokna byla toho příčinou...