Smysl života

Smutno je mi, nic mě netěší,
jsem ten, kdo v bouři, hledá přístřeší.
Bouře se blíží, větve láme a stromy vyvrací,
srdce mi bez tebe puká, bolestí krvácí.
Vítr se zvedá, oblaka pohltila slunce,
dny bez tebe, zdá se, nemají konce.

První kapky deště smáčí vyschlou zem,
mé srdce teď pláče pro jeden krásný sen.
Hromy a blesky jsou všude kolem,
šla bych za tebou přes les i polem.
Řekni důvod, proč s tebou býti nesmím,
i když myslím jen na tebe a po tobě teskním.

Stále se v myšlenkách vracím k těm dnům,
kdy mohla jsem věřit společným snům.
Tvé horké dlaně mě provázely ke spánku,
tiskl ses ke mně, já věřila v pohádku.
Stalo se pravdou, co v nás jen žilo,
doteď nechápu, jak se to podařilo.

Mít tě u sebe po celičkou noc,
vzdát se tobě, nebo mít nad tebou moc.
Hořelo mi tělo a mysl byla zmatená,
krásná byla noc společně strávená.
Bouře se tiší, slunce přes mraky proniká,
smysl života mi bez tebe uniká.
Nechápu proč, mám ráno vstát a jít,
když nemám tu toho, s kým chtěla bych žít…