Chvění způsobené tvými rty
mění se pomalu v chlad,
když pohlédnu do tvých očí,
co zapomínají se smát.
Už nečekáš ve tmě pod schody,
aby dotkl ses mé kůže,
trní do spacáku spíš mi dáš
než okvětní plátky růže.
Snad řekla jsem něco hloupého
či jen dostal jsi, cos chtěl;
něco končí - něco začíná,
už nebudeš mít, cos měl.
Krásně vyjádřené smíření se s realitou...
22.07.2020 18:56:31 | Emily Říhová
Krásně popsaná TA chvíle
22.07.2020 06:08:43 | petrzal
Pěkné verše, smutný text ;o(
21.07.2020 19:27:02 | Crazymike