Už nečekáš

Chvění způsobené tvými rty

mění se pomalu v chlad,

když pohlédnu do tvých očí,

co zapomínají se smát.

Už nečekáš ve tmě pod schody,

aby dotkl ses mé kůže,

trní do spacáku spíš mi dáš

než okvětní plátky růže.

Snad řekla jsem něco hloupého

či jen dostal jsi, cos chtěl;

něco končí - něco začíná,

už nebudeš mít, cos měl.