Láska nešťastná

Nešťastná láska, hrozná, bolestivá věc
Je jak velká, železná, proradná ta klec
Uchopí tě a nikdy nepustí
A ty z ní své oči nikdy nespustíš

Láska, ta proradná věc, co škodí
Stále a stále zlo jen plodí
Lituji všechny co pod kouzlem jejím jsou
Co trápí se s tou její hroznou hrou

Z přátel nepřátele tvoří
Ve jménu jejím války hoří
Po ní zbyde ti pak kráter velký
Rozdělí tvé srdce na malé celky

Zboří tvůj svět, zbortí tvé představy
Po ní zbydou ti jen samé obavy
"Miluje mne? Nebo ne?"
Tvá hruď se kvůli ní pne

Bez ní není žádné radosti
Avšak s ní jsou pořád jen starosti
Zasáhne srdce, pak celé tělo
A pak tě zahalí to temné šero

Zaslepí tě, iluze stále tvoří
To jsou ta její, největší příkoří
Tvá mysl bezradně jen hledí
A tvé tělo jen neklidně sedí

Nesmíš jí podlehnout, je to vždy past
Však jak k ní vykročíš vytvoří propast
Propadneš se do hlubin své duše
Tvá mysl za tebou jen bezradně kluše

Do spárů chytí tě a srdce roztrhá
City tvé, tvou mysl ošklivě potrhá
Pláčeš? Citliv jsi?
To všechno jsou jen nesmysly

Radost pražádná z toho citu není
To je láska a celé její znění
Hrozná, ošklivá, radostná, krásná
Tak či tak tvou duši drásá

Zamilovaní pod iluzí její jsou
A ztěží se z ní někdy dostanou
Ta síť její mne i vás dopadla
Iluze, sny, všechno vám ovládla

Bolest, strasti způsobuje jen
Tento z ní odnesl jsem si vjem
Obraz její v mysli vidím
A poté náladu zlou sklidím

Lituji ty zamilované duše
Co je zasáhl šíp lásky z kuše
Lituji zbloudilé ty lidi
Co opravdu jen smutek sklidí

Na závěr řeknu jen jedno vám
Sám mnohokrát jsem byl zamilován
A pokaždé narazil jsem tvrdě
A ne vždy jsem nesl to hrdě

Proto odpor chovám k tomu citu
A srdce své jsem schoval v krytu
Znovu milovat již nesmím
Byť sám sobě v tom nevěřím