Na misce srdce duše váží,
okamžiky nálezů a ztrát.
Láska je pocit co nepřekáží,
když rozum začne jak vosk tát.
Inventuru prstem na tělo ti píšu,
v tvé vůni ztrácím rozum holčičko.
Bez tebe prázdným jak ulita bez korýšů,
bych měl lásko své srdíčko.
Tisknu se do tvé teplé záře,
stehny hřeješ mé holé boky.
Vlasy odhodíš do polštáře,
V žilách krev proudí jak potoky.
Koušu a saju tvoje měkké tělo,
v modrém televize svitu.
Dlaně cestují kam jen se jim chtělo,
odhalená jsi bez úkrytu.
Zmáčknu tě bys cítila mou touhu,
skryta v mém omamném souznění,
těl co se srdci maj souhru,
v touze která se nemění.
Jsi droga a rozpustím tě na lžičce,
pak natáhnu tě a píchnu si do těla.
Poslouchej tóny v naší písničce,
tam ztrácíme se docela.
Ať tahle závislost je vzájemná
a láskyplná touha stále bezedná...
Moc povedená :)
02.09.2020 20:33:03 | Emily Říhová
Děkuji ti - závislost léčit nehodlám slibuji ;-)
03.09.2020 05:43:47 | petrzal
...máš všechny ty svoje verše láskyplné krásné.....i předchozí,co
jsem četla.....tak snad o nich Tvá milovaná ví......Ji./úsměv/
01.09.2020 21:01:21 | jitoush
Děkuji ti za přečtení a hodnocení. Ano o většině moje milovaná ví, nějak si zvykla že každé ráno ji básničkou přeji hezký den i když tedy někdy ji pošlu jiné než sem vkládám.
02.09.2020 05:50:28 | petrzal