Podzimní pošta

Vítr je tulák, co nemá kam jít,
tak na podzim občas pošťáky supluje,
na barevný list můžu napsat ti,
jak s podzimní poštou srdce zaplane.

Na javorové listy budu své verše psát,
snad vítr ti je všechny doručí,
každý z nich v odstínech rudé bude plát,
jak srdce zajaté v lásky područí.

Zachytím ve větru každičký list
i tvá slůvka jen pro mě psaná,
pak po večerech budu tiše si číst
a odpověď pošlu ti časně z rána.

Za posla vezmu si list platanu,
po větru pustím ho do dáli,
ať s tebou ve spojení zůstanu,
s díky, že jsme se potkali.

I tyto verše umí být poštou takovou
snad vítr s nimi k tvým uším doletí,
vzdálenost mezi námi lehce překlenou,
vytvoří most, co o nás mnohé řekne ti.