V hlavě mám obrazy,
štětcem noci barvené.
Emocí invazi,
zábrany zavřené.
Ochutnávám tvoji kůži,
opatlané vlhké rty.
Zuby co po tvé chuti touží,
když do stehen tě kousat smí.
V horkém dechu jazyk bloudí,
po cestách tvé krásné vůně.
Dlaň soudce co dokonalost soudí,
proutek hledá vlhkost tůně.
Jak opratě jezdec tahá,
tvoje vlasy napínám.
Tvoje ruka na mě sahá,
moje se v pěst zatíná.
Víčka napůl kryjí oči,
není třeba síla zraku.
Jiné smysly světem točí,
při mazlení na oblaku.
Cítím rytmus našich tepů,
na konečcích bříšek prstů.
Celý se tou hudbou klepu,
v tanci s párem tvojich prsů.
Vlna křečí našich svalů,
propletenec těl podivně kroutí,
až poleví spadnem dolů,
znaveni něžnostmi naší pouti.
Nejsem žádný odborník, jen si troufnu poradit - 3,4 a 5 sloka super, u těch dalších si zkus více pohrát s rytmem, kulhá to, skřípe, i když myšlenka pěkná, srozumitelná..mám ráda vázaný verš, ty volné těžce chápu a dlouho v nich bloudím...
24.09.2020 08:47:31 | Štěpánka Běla Houbková
Děkuji za pochvalu i kritiku. Verše mám vždycky odrazem aktuální nálady.
24.09.2020 09:29:02 | petrzal
Pěkný, pokračuj... Tento tvůj nový směr se mi líbí ;o)
11.09.2020 08:42:14 | Crazymike
moc se mi líbí! jen tak dál! Hezký den.
11.09.2020 06:33:36 | Pittoresque
Děkuji ti . . . bude záležet na inspiraci a to my monogamní máme značně závislé na náladách jiných :-D
11.09.2020 11:45:04 | petrzal