Nečekej už na nic,
své srdce jsem ti dala,
do rukou tvých
ho zkřehlé odevzdala.
Dík teplu tvých dlaní,
horkosti, která z tebe dýše,
srdce znovu bije
a ruka verše píše.
Důvodů nespočet,
proč právě tys tím,
kdo pasuje ke mně,
jako do sloky rým.
Bez tebe popsaný list,
roní inkoustové slzy,
v ohni vzdává boj,
v prach proměním se brzy.
Inkoustem popsaný list,
pro lásku, co smí ho číst...
22.09.2020 17:46:14 | Emily Říhová
Číst ho smí i přivonět prý může,
vyčte ruměnec červánků v barvách černé tuše...
Uslyší ozvěnu milostných písní,
se slzou zpoza řas chvíli se zasní...
Emily děkuji za milou návštěvu:-)
22.09.2020 18:13:42 | Pittoresque
A vztáhne rozechvěle ruce své,
ať z kůže přečte verše tvé...
Krásný večer přeji, milá Pittoresque :)
22.09.2020 20:59:17 | Emily Říhová
Báseň se mi líbí obsahem i zpracováním. Rád jsem početl*
Nevím, ale alespoň pro mě, je tato báseň v kratších řádcích veršů, dílem daleko srozumitelnějším. A zejména. Má i melodický rytmus, který jen těžko v dlouhých řádcích veršů mohu zachytit.
15.09.2020 23:30:39 | šerý
děkuji ti milý Šerý
začínají se mi také líbit, krátké a výstižné... asi přibydou...
16.09.2020 06:33:07 | Pittoresque