POMLUVA

Já slyším v tichu za svítání

sonátu věčné prázdnoty

o křižovatce nepotkání

a bezbřehosti samoty.

Již v mlze mizí měsíc ledu

u řeky, která nemluví,

kde pil jsem plný pohár jedu

se zlobou plytké pomluvy.

Už dávno, dávno stalo se to,

můj osud přesto kráčí dál –

jen v srdci chybí, neoseto,

co v životě jsem postrádal.

https://www.youtube.com/watch?v=vyL8s_UbP5U&t=5s

(druhá část)