Varhany potmě slyším hrát.
Do vody padá Vyšehrad.
Barokní sochy, větve, skály.
Do strání tichá hodina se sklání.
Přes mlžných postav obrysy.
Potichu a po řeči.
Na báni se kohout do tmy točí.
Potom zpívá kostelními okny.
V černé věži smutné hodiny.
Ve stínu leží mrtvý pták.
Kdosi běží hlavou do stěny.
Mé srdce bije naopak.
Vracím se z cest, nenašel jsem květ.
Domů nesu jen kyticí ran.
Bloudil jsem pro tebe, prohledal jsem svět.
Místo tebe, střetám hejna vran.
V tvém okně bílé záclony.
Střepy slunce leží na zemi.
Dáš si chladný křišťál do spony.
Můj pohled zas bude zasněný.
Najdu tě?
Napřesrok?
A mramorový anděl smutně hledí.
Ta je dobrá.
03.03.2024 11:12:31 | mkinka
Velmi citlivě a krásně napsáno Honzi.
Klidnou dobrou noc a PPÚ...
12.10.2020 22:49:54 | Jaruška
Moc dík, i Tobě dobrou a PPÚ
12.10.2020 22:51:59 | Tomcat
Najdeš... snad i dřív
v srdce zákoutích...
PPÚ a krásný večer Honzí :)
12.10.2020 21:13:09 | Emily Říhová
"Kdo běží za láskou,
může spát na květech."
Miluško dík, krásný večer a PPÚ
12.10.2020 21:31:04 | Tomcat
...trhaných s otázkou
zda spolu budete... :)
12.10.2020 22:02:48 | Emily Říhová
odletět ze Země
na tajnou planetu,
o které nevíte
12.10.2020 22:22:40 | Tomcat