Mlýnské kameny

.

Po kouskách sypeš
chtěných nadějí.

Slova drtí na prach
naše mlýnské kameny.

Sbírám si do kapes
jejich třpytky.
Sfoukávám pryč
všechno to zbytečný.

Jsme oba
mezi svými mlýny.

Možná jsme
snílci bláhový.

Možná..
ale jsme to MY.

Větrem hnaní.
Se slovy plných lásky.

Třpytí se stále zrníčka.
Dáváme si je pod víčka.

Drtí se mezi
mlýnskými kameny.
Však zdravá
a plná lásky.

Možná jsou chycená
v nespravný čas.
Zůstává po nich
medová šťáva
lákavě laskavý prach.

Posypu tě jím
a sfouknu
pryč to zbytečný.

Ať na srdci tě vždy
láska touha a naděje
pohladí.

Ve kterou i já věřím.
Líbám tě.

Ty můj zlobílku bláhový
a buď hlavně šťastný.

Víš
my vůbec
nejsme marní.

Alespoň
zdá se mi.

Jsme oba poháněný svými proudy
mezi mlýnskými kameny.



.