Srdce naruby...

Srdce naruby...

Když jeden hot a druhý čehý,
když ani jeden, směr svůj neví.
Když od rozbřesku do svítání,
nutí tě to k pousmání.
Když z hrudi ti srdce málem uteče,
vem nohy na ramena, člověče...

Utíkej daleko, co síly stačit budou,
chtěl si být lichý, v hlavě teď sudou.
Duši si zaprodal, myšlenky ztratil,
za společný okamžik život bys tratil.
Už není ti pomoci, je s tebou ámen,
srdce máš naruby, nohy jak kámen...

Autor Pittoresque, 19.11.2020
Přečteno 105x
Tipy 16
Poslední tipující: ccigg, mkinka, Janna, Emily Říhová, danaska, Donne, Marten, Psavec, šerý, Vivien
ikonkaKomentáře (12)
ikonkaKomentujících (5)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

...no jo láska..je to těžký ztratit srdce...a uchovat si rozum...;-)

19.11.2020 17:11:40 | Marten

Rozum netřeba:-)

19.11.2020 18:01:23 | Pittoresque

...říká příroda?...;-))

19.11.2020 18:05:08 | Marten

Přesně:-)příroda, když musí, vždy si pomůže:-)

19.11.2020 18:26:35 | Pittoresque

...mám rád přírodu...;-D

19.11.2020 19:08:39 | Marten

To já také:-D

19.11.2020 20:37:44 | Pittoresque

A to je milé:-)

19.11.2020 14:42:03 | Vivien

Díky Viv :-)

19.11.2020 14:50:43 | Pittoresque

Ve sněhové vánici špatně se utíká
kdo v hlavě má obrázek nechce už jít nikam.
Od stmívání do rozbřesku hledáš sněhem správnou cestu
když najdeš ji tak máš jít pryč, to je přeci špatný klíč.
A kdo ztratí srdce, navíc upíše svou duši ďáblu
ten musí být blázen, v tom mám jistě pravdu.;-)

19.11.2020 09:16:14 | Eru Alonnar

Ve sněhové vánici,
vězím až po zadnici.
Vyhlížím kudy kam,
jak se odsud vysoukám.
Tu jsou oči, tu zas úsměv,
jeden pohled, duše záchvěv.

Možná bych měla žalovat,
duši ďáblu darovat.
Za hříšnou moji dušičku,
odháže mi cestičku.
A až dojdu blízko k tobě,
ve sněhu nohy zase obě...

19.11.2020 11:49:08 | Pittoresque

Chtěl jsi být lichý, v hlavě sudou - paráda! TIP.

19.11.2020 08:59:29 | Koala

Děkuji moc:-)

19.11.2020 09:35:00 | Pittoresque

© 2004 - 2020 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter