Roztavám

Postel bez tebe, je až moc prázdná.
Hlavou mi létají různé myšlenky,
které nelze vymazat ani zahnat,
jen kolem mne krouží, jako supi.

Nevzdávám to, neutíkám do kouta,
čelím jim s hrdostí, alespoň prozatím,
a jednou přijdu na to - tedy snad -
jak z mysli své je konečně vypudím.

Stojím tu bez slov, dívám se skrz svět.
To, co ostatní ví, ale přehlíží to,
ze všech sil, snažím se porozumnět,
tomu, co je za oponou skryto.

Snažím se, abych působila silně,
jako ledová královna občas vypadám,
ale když jsem v tvé náruči a stojíš při mě,
tak jen tehdy - roztávám -