Pomilujeme se klidně v roušce.
Odoláme velké zkoušce.
Lásku si vzít nedáme.
City nezbouráme.
Doba těžká. Doba zlá.
Láska se nevzdává.
Stejně si viry předáme
a stejně si pusu dáme,
i když svět je vzhůru nohama
a strach letí do neznáma.
Doba složitá. Doba složitá.
Láska není kontaminovaná.
Je živá. V ní je síla.
A virus zadupá.
Ratata! Ratata!
Milujme se,
i když svět bortí se
a lidství ztrácí se.
I když je krize,
však bude lepší vize.
Pořád se máme dobře,
nejsme ve středověku,
kde upalovali za malou větu.
A tak jsem trochu
čarodějnice, uličnice
a mířím jednou nohou
občas do blázince,
když vidím o housku tahanice.
Neumím však zavřít oči
a mlčet a musím křičet.
Milujte se!
Musím běžet!
Milovati je jako býti ve vesmíru moci
07.01.2021 07:57:00 | Dejvis
Teď zrovna kovid prodělávám avšak mám několik přátel jež mě nenechávají v louži . Myslím že to s námi ještě není beznadějné :-)
06.01.2021 16:28:10 | kašpar
I když má láska je opravdu veliká
počkám si
nechám se očkovat
nedělám kampaň..božíčku
jen nechci ohrozit mou lásku.
..
Uvidím..ale už o tom přemýšlím. Chci už do normálu.
:)
06.01.2021 11:25:13 | jenommarie
Právě proto, že to je těžké, tak člověk o všem musí psát, aby byl lehčí a vše tolik nebolelo. To je smysl psaní. Přežít v tom blázinci a strachu.
06.01.2021 12:27:34 | mkinka
Zlatíčko strachy si nedržet..i když o ty nejbližší je budeme mít vždy:)* jj i mě pomáhá psaní. Pěkný den TI přeji Jitu.;)
06.01.2021 12:32:47 | jenommarie