Na rozcestí

Dvě srdce se potkaly,
v tom mrazivém tichu,
láska v nich vzplála,
duše nahé, bez ostychu.

Vteřina je jako století,
slunce stíny odkrývá,
jsou poutem spojeni,
dětství je pryč, odletí.

Náhrdelník z korálků,
je svatebním darem,
stvořeni byli pro lásku,
vystačí si i s málem.

Na křižovatce života,
kterou cestou se dát,
plamen stravuje duši,
uvnitř klíčí nejistota.

Pod lavinou svědomí,
ztrácí se v bludišti,
zda dítě si nechat vzít,
to nikdo jim nepoví.

Probdělé noci jsou,
čelenkou pro nevěstu,
láska se tiše vytrácí,
jak z toho najít cestu.

V peřinkách něhy klíčí,
ta slova vysvobození,
pro něj žádná jiná není,
vzít život se mu příčí.