A srdce žal dál neunesou...

Jméno tvé, do vlasů větru dnes vplétám,

tvůj hlas nechávám do noci znít.

Pocit jsem měla, jako když létám,

směla jsem na chvíli o tobě snít.

Teď usedavým pláčem obraz vyšívám,

v prstech ještě tvoji chuť cítím.

Jak popsat mám, co teď prožívám,

zasypals mne polibky,

jak rosa luční kvítí.

Nedlouho trvá, než kvítí zvadne,

k zemi se okvětní lístky snesou.

Stejně tak víra naše zchladne

a srdce žal dál neunesou...

--------------------------------------

--------------------------------------

Tam někde mezi lístky těmi,

teď srdce moje ladem leží.

V rudém moři, na holé zemi,

to tvé jej vedle sebe střeží...