Jako Sibyla

Propadám-li přes den svému jáství
v obavách vyhlížím oponu noci

přesto neodmítnu jízdu po Mléčné dráze

Teprve pohledem do vesmíru pochopím
svou bláhovost

Marnivost v konání


tváří v tvář nekonečnu
si připadám naze

Jako Adam co pojedl ze stromu poznání

V Edenu

Pohledem vzhůru brzy nabudu pokory

sklopím zrak

nechci být sám

pomýšlím na ženu

A je mi přáno

uzřím ladnosti
kytaru tvého těla
ve stavu náměsíčném

má bytost
o poznání více bdělá
vnímá tě láskyplně

vstáváš neboť žízníš

Hle

bohyně kráčí vstříc své matce Luně

A jak se vzdaluješ
cítím tvou vůni jíž dominuje jasmín

chtěl bych

lačním po tvých ústech

sladších medu v plástvích

a ty

oděná do pelu nahoty
se jako slunce točíš kolem ekliptiky

Vyjevíš mi dlaně bělejší křídy

skrz rozpukané rty
vyslovuji svoje díky

Do vlasů ti padají perseidy

po právu patříš mezi světa divy