zpívám lásce.
Vidím obrazce.
A úsměv v dálce.
Mihotá se kouzlo,
aby to a to vyšlo.
Refrén slz štěstí,
kde jsi já a Ty,
ten, jenž mi dal záplaty
na duši, co bortila se
a v sobě dusila se.
Jak málo člověk umí říci,
jak vlastně umí mít rád.
Při své cestě chce jít
a ze srdce se smát.
Popelka se usměje.
Zří naděje a miluje.
Existují pohádky
nebo jsem si Tě vymyslela
a hraji hru než spadne opona.
Jsem všeho plná.
Jen píšu a házím slova.
Miluji Tě.
Opakuji znova.
Pohádka trvá.
"Sněhurko ... Arabelko ... či Saxánko"
"Miluj se ... Maluj si"
Jen ať nikdy není Tvé pohádky konec.
Krásné :-)
VFM
02.09.2021 03:08:29 | Fialový metal
Ano., Mám ráda pohádky a budu psát pro radost z toho, že dělám druhým radost. Děkuji za podporu.
02.09.2021 07:04:50 | mkinka