Budeme čekat na západ slunce

Sedím na terase.
V očekávání
a ve snu hraní.
Myslím na lásku,
co ve snu se prohání.
Klikatá je cesta má
a míří do neznáma.
Pomoc šarlatánů
ve větru se zamíchala.

Srdce v sobě krásné mám.
A tak zpívám květinám.
Budeme čekat na západ slunce?
Dívám se na otevřené vibrace.

Kytky krásné.
Milované. Šlechtěné.
Vstup do duše vzpřímené.

Posílám polibek
a jsem rozechvělá.
Zní vesmírem
jako jemná střela.

Jen jemně, abych tam a tam
neublížila.

Už letím ke hvězdám
a city mám.
Čelo lásce pofoukám.
Úsměv dám.
Žít pro druhého
je drahokam.
Už nehledám.

Jen foukám.
Správným směrem
a tak se koukám.

Kukačko, pověz vesmíru,
že zažehla jsem černou díru
a foukám štěstí života.

Má láska je blízka
a věřím, že v jasu rozkvétá.
To vysílám do světa.

Ta da. Ta da.
Moje trumpeta.

Slyšíš mě?
Větře.
Slunce.
Obloho.
Já čekám a těším se dlouho.