Anotace: …věnováno…
vyšlu bílou holubici
posla tichých kročejí
ať probudí duši spící
v srdce všeptá naději
jednou vše se znovu setká
v náručí té jediné
která na nic se nás neptá
vroucí láskou ovine
tak jak květy vůní halí
bez nároku přivonět
v závoj sotva spatřitelný
zavine si celý svět
vyšlu bílou holubici
posla tichých kročejí
ať pohladí dnes
bledou líci
srdci všeptá naději
22.09.2021 23:56:10 šerý
Byť sokol Hlad, nenasytně krouží nad poslem tichých kročejí. Holubičce volátko ni se nezachvěje, by upustilo naději.
Tvá poezie, jak zapravené osivo čekající na čtenářovu jímavou vláhu.*