vyšlu bílou holubici
posla tichých kročejí
ať probudí duši spící
v srdce všeptá naději
jednou vše se znovu setká
v náručí té jediné
která na nic se nás neptá
vroucí láskou ovine
tak jak květy vůní halí
bez nároku přivonět
v závoj sotva spatřitelný
zavine si celý svět
vyšlu bílou holubici
posla tichých kročejí
ať pohladí dnes
bledou líci
srdci všeptá naději
voní laskavostí a nadějí, jak v zavinovačce svět, kde bílé poselSTví
23.09.2021 16:32:55 | Vivien
děkuji…Vivien..,za tebou uchopené …úsměv.z
26.09.2021 23:57:10 | zdenka
Byť sokol Hlad, nenasytně krouží nad poslem tichých kročejí. Holubičce volátko ni se nezachvěje, by upustilo naději.
Tvá poezie, jak zapravené osivo čekající na čtenářovu jímavou vláhu.*
22.09.2021 23:56:10 | šerý
moc děkuji za tvůj empatický komentík…úsměv.z
26.09.2021 23:58:11 | zdenka