Černá, bílá. Šedá.
Jiskra po papíře létá.
Hvězda oblohy
kreslí a mění představy.
Radost se pije
v kruhu pokory.
Vzpomínáš na mě?
Tvé oči svítí jemně.
Bez Tebe to nejde.
Jsem jinak trosečník
a za mnou pár řádků i víc,
že chybíš.
Rudá. Bílá. Růžová.
Není cesta má.
Hlavu skloním.
Nejsem Venuše obdařená.
Taková plnoštíhlá žena.
Usmívám se.
Slova propletená.
Červená. Žlutá. Oranžová.
Ono se to podá.
K Tobě hledí hlava.
Jsem ta pravá?
Šeptám a sním.
Jednou uvidím.
Sláva.
Obejme mě tráva.
Jako dítě máma.
Je zelená.
Všechno krásné se s ní stává.
Napiš něco něžného.
Na Tobě je řada.
Díky Tobě, mám se ráda.
Jsem tu pro Tebe a hravá.
Mě by stačilo padesát odstínu šedi:-)
23.09.2021 12:37:58 | Alice Ptáčková
Jsem ráda, že si četla. Moc potěšilo. To je malování v psané formě pro radost druhých.
23.09.2021 12:47:59 | mkinka
Ještě, že nejsi Venuše, neboť, jak napsal Milan Kundera:
"Jediná slina ve vlasech Venuše,
proměni tu sochu Venušinu,
v pouhý kus podstavce,
jenž nese slinu."
Z jeho jedinné básnické sbírky "Monology"(1965)
A hlína, ať tě neobjímá!
23.09.2021 11:34:10 | blues
jůůů, krásně vybarvila... :*
23.09.2021 11:00:28 | Sonnador