Nejsem muzikant.
Jen poslouchám
a slyším tón,
že jsi tam.
Pronikám v citu
do průsmyků.
Šlupka Tvá je trpká,
abych jí osladila
a medem namazala.
Dýchej a procitej.
Hej a hej.
Jsem jako malá holka,
co narodila se pro písmenka.
V plenkách si uši rvala,
tón vroucně hledala.
Múza políbená kolíbala
a hřála.
Holčička se smála
a neplakala.
Vnitřní láska je nejhlubší.
Kapradí propouští.
Jas z houští.
Usměj se skřítku.
Bez Tebe jsem pouští.
Láska se spouští.
Srdce nekonečnem buší.
Zazpívej mi.
Ta holka už má šediny.
Ale pořád jí to sluší.
Tvá slova budoucí těší.
Podmanivá básnička, co si sem tam zaskočí i do minulosti a nabízí spoustu zajímavých obrazů. Takovou mozaiku pocitů. I když má nejdřív lehce erotický náběh a pak skok a opět jsi malou holčičkou, která nepláče a jen se směje. Zajímavé. Je to jako "bacha na schod, ať nezakopneš", ale celkově zajímavá a ten tón tam rozhodně cítím, ač nejsem taky muzikální.
13.10.2021 07:40:59 | Jasmin de Paris
Když zní to v tónech..společných
..co víc si přát
co více chtít *:) pěkná Jituško
13.10.2021 00:45:41 | jenommarie