Cesta obrazu

Dívám se na obraz.
Je z lásky.
Visí mi a vodí do pohádky.
Dny milé a snové.
Stěny nejsou bílé.
Jsou obrazotvorné.
Barvy milovat je umění.
V citu souznění.
Mezi barvami jsi Ty.

Lásko, mluvíš.
Mícháš a dovádíš.
Nalézáš a přicházíš.
V srdci mém máš skrýš.

Jsi.
Jedna zpráva.
Sílu dává.
Vím, že jsi
a není třeba víc.

Líbám Tě z dálky
za vysněnými vrátky.
Třeba jednou
vstoupím mezi čtvrtky
a neodejdu zpátky.
Jen čekám
a hladím štětce.
Pochopit city
je meditace.

Červená, žlutá, oranžová
je múza moje.
Šeptám to podzimu.
Listí se zabarvuje.
Pod čtvrtkou příběh začíná.
A třeba někdy
budeme tam my dva.
Cit je a neuhasíná.
Jak dítě z lůna
brečím a bere mě chůva.

Spi, holčičko.
Ráj je srdíčko.
Sudička růže přinese.
Červená kvete i po létě.
A tak kuňkám jako náměsíčná,
že pohádka začíná.

Princ na cestě.
Jeho cesta trnitá.
Já však nejsem zakletá.
Jen hledám čistá poupata.
Báseň mi dá zlata.
Ke štěstí stačí věta.