Kočka píše

Kočka přišla k počítači.
Něžně kráčí.
Víte, tací.
rituál vítací.
Vrní mezi klávesy.
A otírá se o lesy.

Ať to je po jejím.
Zabarveno mňoukáním.
Jedna packa, druhá packa
krásně letí.

Je moudrá dneska.
Čeká zítřka jako tříska
a slastí hřmí,
jak jí ovoce nekonzumní.

Jen vrní a sní.
Vezmu jí do náruče.
Poledne tluče.
Miluji jí přece
a zpívám její píseň,
že život není plíseň,
když nám spolu den kluše.

Láska proudí mezi klávesy.
štěstí vykřičíme nad lesy.
Co zmůže jedna kočka,
příběh slasti se dočká.

Tak mňoukám do dálky
a věřím na pohádky.
Ono se tak lepší žije,
když člověk s kočkou
za lepší den oroduje.
A pak i slunce se směje.
Tak je. Je a je.