Když spíš

Když spíš

Jemnou křivku Tvoji tváře, zabořenou do polštáře
Tvoje víčka jemná klička v mém rozumu

Vlasy Ti malíčkem jemně shrnu na stranu
Modré světlo neonu, vstoupí blikavě do noci až nad tou krásou ustrnu
nedočkám se rána - svého osudu
jetli mě máš stále ráda, raději zde nebudu

Ale co když budeš chtít, ráno mě políbit
napříč všemu osudu.

Nedokážu jít, nedokážu Tě opustit.
Je mi líto lásky, kterou cítit nebudu
Jsem jen Tvoje a miluji tě
slova co se vryjí do duše
Okamžik, kdy jsem tvůj a ty moje, závan moře

lásku, kterou nikdy nikomu nedáš
Kus své duše, svoji vůně i Tvůj smích
Co je víc?

Najednou se otočíš
přitulíš se ke mě, obejměš mě pevně
a všechno co je ve mě najde klid

Lehám k Tobě na polštář
a do Tvých vlasů zabořím svoji tvář

Moji ruku chytáš pevně a šeptáš
Lásko - spíš?
Jseš můj