Jitro

Vlasy rozhozené po polštáři

Na víčkách možná sen,

kdo ví?

Na rtech máš úsměv,

Jak malý kluk se tváříš,

Tlumím svůj vzdech,

 ať tě neprobudí

 

Měsíc tě hladí po očích a tvářích,

Ruka mě brní touhou bolestnou

I já chci tě líbat,

I já chci tě hladit,

Jako ten Měsíc,

než stihneš procitnout.

 

Obloha šedne

 z řas maluje ti stíny,

Blíží se ráno, budík zapípal

Otevřeš oči

Budeš zase jiný

A přece stejný

Budeme žít dál