Neříkej
Neříkej
Anotace: *Lásce:)
*
Neříkej
~~~~~
Slyším už zvonky
a ty si míň
a míň věříš.
Kolejničky dětských let
a sny.
Zpřetrhal prý čas.
Neříkej že nezbyly.
Ty dětské oči v nás.
Dotváří tvou touhu mít
uvnitř sebe štiplavost.
Tu,
se kterou zaplníš
slova touhy
.. však víš proč.
Neříkej že nepřijdou
a nezazní TI v srdci.
Ty rolničky vánoční
jako dětské zvonky.
Pohlédnu TI do očí
a vidím tam kluka.
Jeho úsměv rošťácký
stále na mě mrká.
Znám tě.
I když potkali ..jsme se
na té cestě.
Tvůj úsměv se do mě skryl
a já jsem zase děvče
.. které trochu zlobivě
po hrách s tebou touží.
Neříkej ..že neslyšíš
moje dětské zvonky.
Pojď
utěčeme na chvíli
víš
..tam,
kde nás to těší.
*
Komentáře (10)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk28.12.2021 20:37:01 Emily Říhová
Kéž lidé nikdy nejsou hluší,
ty zvonky dětství pořád slyší
i když často jen tiše spí,
je krásné když se rozezní...
Objímám, Maruško (*)
31.12.2021 22:02:35 jenommarie
Myslím že, kdo chce
ten je utichnout nenechá.
Ať v nás zní*
Děkuji za slovíčka
Miluško a obejmutí letí *;)
09.12.2021 00:26:08 šerý
Budoucí útěky do mladí - k vzpomínkám svádí. Je to v očích, srdci - je to v mysli. Děcko, které teď své dospělosti přání pošeptá. A stejný zázrak čeká v zkrytu. Ach, duše tak neměnná. Jen hračky nám už příliš dospěly.
09.12.2021 12:05:07 jenommarie
Máme jej v sobě všichni*
však tu hravost dítěte
..přezouváme mnohdy
..ale myslím,že se neutají
..a to je moc dobře.
:)
Děkuji Šeráčku za nahlédnutí,
dokud to jde, buďme i uvnitř
s trochou..ty děti:);).
Pěkný den ti přeji.
08.12.2021 13:04:58 uživatel smazán
Někdy se to zdá jako včera a někdy to jsou dekády .)
08.12.2021 10:21:45 Vivien
Ráno jsem kráčela a za domem, přesně toto na mě dýchlo, dneska, dneska ráno, přišlo to zmrzlé děcko s nudlí u nosa a ptalo se, kdy už tady bude Ježíšek?
