Ruce tápou po papíře.
Čas hledá se po námaze.
Zvuk v uších káže.
Cit mezi slova váže.
Automatické psaní.
Plné naléhání.
Pomoc a svit mezi stěny.
Prach načechraný.
Vír usmířený.
Právě děj natěšený.
Hrst mezi výběry.
Květ, co má kořeny.
I v půlnoci
kropí světlo peřiny.
Ráno dám smysl dnu.
Kosmické krédo otevřu.
Pak pojmu ducha cit.
Probudím se.
Občerstvím se a bude líp.
Přání se píše mezi řádky.
Život pak není vratký.
Z nebe chodí básně.
V dusotu kopyt
a jsou plné vášně.
Song vnitřní pastvy
zabalený čísly.
Magie nalezení.
Obrazu smilování.
Kouzlo má superlativy.
Poklady knihovny
a voda fontány.
Podvědomí umí
lámat skály.
Nekonečné přísady.
Píše a má fanfáry.
Láska je spouštěč.
A dá správný směr,
aby život byl fair play.
a neuvolí-li mi na nebi, začnu hýbat s podsvětím, –jak se někde četlo–
20.01.2022 17:17:09 | Nevyhledáš
Děkuji za čtení. I komentování. Staré řecké báje také někdy nastuduji. Tam se píše o podsvětí. Je to moudrost, která je čtivá. Já jako dítě milovala, jak je převyprávěl Eduard Petiška. A ilustrace tam byly také nádherné. Tu knížku jsem už dlouhou dobu neměla v ruce, ale v duši mi zůstala čítanka, která se vrací a dýchá.
20.01.2022 17:38:48 | mkinka