Už Tě vidím.
Sedíme u stolu.
Ruce si podáme
a na sebe se díváme.
Chvilku mlčíme
a srdcem vnímáme.
Naše ruce se setkají.
Jsou nadějí a zpívají.
Víš, lásko, pořád vzpomínám.
Na ruce, které hladily
a tolik mi chyběly.
Tak se prokousávám za Tebou.
Jsi dnem, nocí a žádnou tmou.
Dotkni se mých myšlenek.
Tvůj úsměv a žár vzpomínek.
Miluji Tě, obejmu Tě.
Jen chvilku a oči mi dají skořici.
Lásko, chci Tě.
Ach, káva ladící.
Velmi pěkné.... úplně cítím tu atmosféru...., jako ženská jsem ji párkrát zažila......., ovšem , pak to z toho byl jen klam a mam ..., inu, ženský úděl...cha, cha.
Báseň je zdařilá, autorka umí vytvořit přímo vizuální dojem popisované situace.
24.02.2022 14:17:11 | Bordža
Moc děkuji. Jsem ráda, že jsem potěšila a děkuji za milá a laskavá slova.
24.02.2022 14:18:12 | mkinka