Tehdy jsme tam stáli
A kolem kvetly sakury
Snad nemohli jsme být si blíž
Líbals mě a hladil
Psát lásku chtěl jsi do kůry
A zeptal ses mě, jestli smíš
Srdcem se srdce dotýkat
Brát si mou lásku do dlaní
A jenom touhou chtěl jsi žít
Myšlenky moje chtěl jsi znát
Jen se mnou vítat svítání
Držet mě pevně, nikdy nepustit
Tenkrát jsme chtěli napořád
Ach lásko, lásko bláznivá
Jak skončit umíš jednou větou
A z jara je zas zimní chlad
Jsi pryč a nic nám nezbývá
Jen sakury už zase kvetou
Ty sakury, nedbají, a kvetou si podle svých hodin, a zajímavé, zatím každý rok vykvetly, tak proč se loňským deštěm trápit či napředně o lásku strachovat? Jo Lexi, pěkně sis poveršovala
27.04.2022 15:35:21 | Vivien
Tak tahle se ti opravdu povedla .)
25.04.2022 16:16:46 | Constantine
Dotýká se mě, jako ve snu bludiček **)
24.04.2022 12:12:48 | Dejvis
Ach ty nenaplněné lásky. Z kterých je smutno a bolavo.
Ještěže je jaro a s ním i naděje :).
Ať máš provoněné dny (nejen) sakurou... :)!
21.04.2022 18:18:46 | ukrytá v máku
Děkuji, už je to jen vzpomínka. Dávno zahojená jizvička, co připomíná i to krásné
22.04.2022 07:23:04 | Lexi
Až teskná. U nás je celá alej sakur a když kvetou, až tíha krásy.
Pěkné verše to máš, Lexi*
21.04.2022 17:11:04 | šerý
Děkuji;-). Krása sakur mi přijde trošku teskná. Když jim i vánek dokáže trhat okvětní lístky, je to jako když pláčou nad svojí krásou.
22.04.2022 07:21:55 | Lexi
...já to mám stejně zas s kvetoucí magnolií...;-)takže chápu...
21.04.2022 14:29:41 | Marten