epizoda-úsměv

epizoda - úsměv

Tvůj úsměv vyryl se mi do paměti,
tvé vlasy a Tvoje tvář jsou prokletí.
Vím totiž, že bez šance byl by můj boj,
kdybych bojovat chtěl,
nikdy bych neuspěl.

Tak střílím radši jenom svým pohledem,
věřím, že aspoň jím bitvu povedem.
A než se vzdám, tak chtěl bych říct,
že máš krásnou tvář a hlas, oči a smích,
sílu ukrytou v nich.

Tak píšu na Tvou krásu oslavný zpěv,
zpěv, který nezná smutek, strach nebo hněv,
zpěv, který zpívá srdce, jemuž vždy každý uteče,
tak jako Ty,
do nicoty.

Do hluboké propasti zapomnění,
jež v mysli má významné zastoupení,
protože vyvolává touhu dál žít,
touhu osud tvořit,
jen tak neživořit...