Lásce

Připadala jsem si jako víla Amálka,
co nad Tvým obrazem ladně tančila
a smála se a krásně vrněla.

Jo, půjčila jsem si anděla
a bílou stuhou ho přitáhla.
Už se směješ malíři,
co tím vlastně jsem myslela.

I po půlnoci bych Ti ódy psala
a Tebe do těla navěky zakreslila.
Jsem trochu bláznivá,
ale to tak bývá.

Do dlouhých vlasů
se sen vkládá
a Ty čteš mezi řádky
a zveš do pohádky
i do světa bez hádky.

Čti slova mezi řádky.
Život bez Tebe je moc krátký.
Maluj čáru osudu
a já se přivinu a slastí půjdu až na půdu.

Lásko, řekni, že jsem krásná.
Slyšet to potřebuji a tělo Ti věnuji.
Budu mapou a písní zazpívanou.
Však víš.

Pořád Tě miluji.
Vyznání hvězdou zní.
Přání je dech i proti zdi.
Obraz je na stěně.
Mluví tiše i jemně.
Láska má pahorky
i zlé sejme.

Už se milujme.
Teď a přítomně.
Jsi vzdálený,
přesto blízký mně.