Milenci

Na začátku byl obraz
a má duše plná ztrát.
Prázdné ruce a můj
svazek klíčů,
který já vyměnila
za náruč petrklíčů.

Dáme si kávu,
klidně i bez mléka.
Má duše se svléká
a tělo přivyká.

Dolétla jsem Ti vlnou z ráje snů.
Po špičkám k Tobě chodím a vím,
že jsi ten pravý
a tak to hlásím na všechny strany.
Ty víš, že pro Tebe píšu žánr sametový.

Malířské plátno ladně běhá
a slunce právě žhne
pro Tvé rty jediné a neměnné.
Další díl osudové knihy se psát začíná.

Jsi rád můj hrdina
a song jsi mi dal do klína.
Jsi ten, u koho chcu jednou umírat.
Bez tebe jsem jen kolaps
a báseň, co nemá autora.

Lyra už tančí v songu stromů
a malá holka se usmívá -
ví, co je domů.
Tak hip hip hurá ze všech zvonů.
Jsme báseň.
U sta hromů.
Milujme se k tomu.