Něha

Něha se balí do peřin.
Není splín.
Ruka padla
a hřeje klín.
Ruce ve vlasech
se sonátou tančí
a radost zvenčí
mezi hrbolky
v jasu píšťalky.

Prozřela jsem
s ukousnutým jablkem
a prošla chlácholivým hlasem.
U dna jsi mě našel
a očima zkoumal
i rty cumlal
a jako panenku maloval.

Rty proudily bleskem,
úžasem i obrazem,
zkrášleny dlouhým nosem.

Pak jsi se napřímil
a štětec dlouze namočil,
aby jsi obočím zatančil
a hledal v lávě vesmír
i milióny škvír.

Lásko, dáme si znovu
tanec osudu
a namalujeme duhu.

Však víš, že pro Tebe žiji.
Jako Monu Lisu Tě maluji.
Na velikána si s Tebou zahraji.
Píši slastí árii.
Moc a moc Tě miluji.