Anotace: .
Kdybych už nepřežil další sebevraždy,
ať projde bodláčím rokle, v které ležím
a její košile uvízne tam navždy.
Ve chvíli milosti, až tiše začne sněžit…
Ať dívčí dlaně pohladí to hloží,
kde z mého srdce černé trní vzrůstá.
Snad kdybych nakonec ještě chvíli ožil,
dodej mi odvahu líbat její ústa.
A také, prosím Tě, dej jí lehké spaní
pokud má láska byla přemožena.
A Tvoji andělé, ať se nad ní sklání,
až za mnou přijde jako stará žena…
22.11.2022 19:39:45 šerý
Vydařená práce o milenecké modlitbě v pateticky vyznělém patosu. Zajímavé vyústění posledních dvou veršů.*
22.11.2022 20:04:38 vrbák
Děkuju! V lásce je dovoleno vše, proto si dovoluji i patos, aniž bych chtěl cokoliv obhajovat, patos je někdy dobrý, ale musí se s ním jako se šafránem.
:)