Kdybych už nepřežil další sebevraždy,
ať projde bodláčím rokle, v které ležím
a její košile uvízne tam navždy.
Ve chvíli milosti, až tiše začne sněžit…
Ať dívčí dlaně pohladí to hloží,
kde z mého srdce černé trní vzrůstá.
Snad kdybych nakonec ještě chvíli ožil,
dodej mi odvahu líbat její ústa.
A také, prosím Tě, dej jí lehké spaní
pokud má láska byla přemožena.
A Tvoji andělé, ať se nad ní sklání,
až za mnou přijde jako stará žena…
no pěkné, tak něco mezi Erbenem a Máchou :-)
24.11.2022 13:26:56 | ZH
Díky! To je vcelku dobrá společnost, J.E. a K.H.M.
:)
24.11.2022 20:29:53 | vrbák
vrbáku-Ty se svými výsostnými texty nikdá nezklameš....OBDIVUHODNÉ!!!**:-D*-
23.11.2022 12:24:41 | Frr
Nějak tuším, že toto je od tebe skutečná pochvala:) Děkuju mockrát!
23.11.2022 12:40:40 | vrbák
Vydařená práce o milenecké modlitbě v pateticky vyznělém patosu. Zajímavé vyústění posledních dvou veršů.*
22.11.2022 19:39:45 | šerý
Děkuju! V lásce je dovoleno vše, proto si dovoluji i patos, aniž bych chtěl cokoliv obhajovat, patos je někdy dobrý, ale musí se s ním jako se šafránem.
:)
22.11.2022 20:04:38 | vrbák
Hezké
22.11.2022 15:53:04 | Stanislav32