Sblížená
Sblížená
Anotace: ...
Za ústa mřížovím břečťan se plazí,
pramálo zbývá, když zpívá si hlad,
do pusta zním a špiním se sazí,
zšeřelo bývá, když rozsvěcím sad.
Vískám hřbet břízkám a za hřivnu hřívu,
když spílám plamenům, tak vkrádá se chlad,
stýskám si vískám, kde vinu svou vínu
nalévám k chřtánům jak uvadám v řad.
Pod klínem jabloní zavoníš hřebíčkem,
inkoustem spálená rána, když čteš mi,
polibkem rozkroj zní, dotkneš se ohníčkem
pod lesem ramena zmámená tneš mi.
Komentáře (14)
Komentujících (14)
Doporučit
Tisk26.02.2023 23:58:30 jenommarie
Na trnech utkaná hřebíčkem voní
hřejivým dotekem rány tvé zhojí.
Zas jsem ráda..že můžu toto číst.
Krása:)
Děkuji TI moc Jiříku a měj se krásně.
09.12.2022 09:39:01 Vivien
.. a pomalu vychází slunce, když načas vzdálená se vrací vstříc ..
Máš dar Jirko, i za šera paprskem dotknout se, prosvětlit, zahřát. Opět krásný text.
09.12.2022 01:26:30 šerý
Úrodný máš poetický sad. Vyzrálé ovoce vyznění. Načesal jsem si a té vůně na lískách. Pěkný prožitek a díky, příteli*
08.12.2022 21:27:23 uživatel smazán
Jen ten břečťan bych k ústům (ni zamřížovaným) ani v největším hladu nepouštěla, jinak by bylo po vískání. ST
08.12.2022 21:26:14 Frr
...Jiří, "když rozvěcíš sad" dostávám hlad na veškeré plody Básní Tvé zahrady..Ty "heriánku v rouše Zahradníka..ST*
08.12.2022 20:11:05 jitoush
....Vine se ve víně vina....nenapiješ.....v sadě stín a zima....chlad v kostech...nelad a lad......když ohníčky,tak i vnitřní plamen...opadá tíha z ramen.......ráda jsem četla Jiří.Ji./úsměv/
