Kovadlina

V průsečíku zorná pole,
našich pohledů zažehnou,
že srdce vroucí nejsou choré,
když omámení vzdát se nemohou.

To jiskry vzlétnou vzhůru,
k nebi kde v znameních zazáří.
Světlem zahánějí ze života smůlu,
a duše jsou jak kováři.

Pevné teplé světla těší,
životy našich kruhů spojených.
Byť člověk občas v mysli hřeší,
chci topit v tvých očích opojných