Víš, co mi můžeš... , skl@dat zase básně

 

 

Vážně mě to baví

v srpnu nebo v září

 

Napínat sem hvězdy

slintat nazí v dešti 

Slibovat si věrnost

s duší na

oltáři

To mě vážně bere

jak za zády sele

růžové jak něha

„Ta nie"

ne jen

dřepy s tebou dělat

„ta nie"

Led za zády taje

Poplácat se tady s bardy

nejsme ještě zas tak staří

budeme vše lúbiť

mocně jak dva dúby

„ta nie"

 jsme vážně

jenom skvělí.

Nebo snad ne? 

Kdo takové lásce

by uvěřil?