......
~~~~~~~~~~~~
Ráno mě probouzí štěbetání ptáků
a z blízké tratě rachot motoráků
a taky listí co na stromech si šustí
a když mi řekneš „jsi mé štěstí“.
Někdy mi doneseš do postele snídani
a ještě jednu růži co držíš ve dlani
otevřeš okno a pozveš slunce dál
já nevím proč se mi takový sen zdál.
V koupelně mě sprcha vzbudí docela
ne že bych s tebou už být nechtěla
jen o tobě snít už nemá žádnou cenu
ty sis našel dávno v černém ženu.
Ale dál mne budí to štěbetání ptáků
a houkání a rachot různých vlaků
jen slunce si pozvu sama do pokoje
ať jako kdysi ty,mě lásko hřeje.
I když slunce mraky zakrývají
a všechno snad živou vodou polévají
z trávy,z květů déšť smyje prach
v parku v lese i ve všech zahradách.
A ptáci pořád ráno štěbetají
tím štěbetáním slunce přivolají…
~~~
~~~~~~~~~~~
Krásně popsané obyčejné věci - dýchá na mne z toho vychutnávání života...
21.02.2023 13:30:49 | Koala
Velmi pěkná báseň, možná je v ní hrdost, jakési smíření, a určitě něha, láska k životu... :-)
20.02.2023 19:53:07 | Helen Mum
Štěbetavé, okřídlené dušičky. Jaru od Marie matičky.*
20.02.2023 17:11:33 | šerý
Jé.
20.02.2023 14:51:01 | mkinka