Srdce se opilo

Srdce se opilo a bylo namol,
vše co mi řeklo, byl čistý blábol,
seděl jsem poslouchal a myslel si svoje,
koukal na hodiny, hledal noční spoje.

Už jsem chtěl odejít, v tom přišlo přiznání,
že Srdce člověku nikdy moc nebrání.
Tiše se přiznává a sdílí cítění,
o tom že samotné vlastně nic nemění.

Třeba by chtělo, ale má pána,
tak je spíše tiše s náma.
Má svoje touhy a taky pochyby,
ale nezodpovídá za sliby.

Nikdy jsem neviděl srdce v tom obrazu,
dával jsem mu příčinu ve veškerém odkazu,
a ono za to možná ani nemůže.
Cožpak mu to ale pomůže?