Anotace: Mezi řádky 2023
Přišla jsem rozklepaná
a ubrečená.
Pustil jsi mě mezi dveře.
To bylo tenkrát,
co srdce kapitol rostlo
a v divoké řece
tvořilo hráze.
Jsi jediný,
co zná nářek mé duše.
Umírám touhou
a samotou v křeči.
Melancholie drčí.
Jsem vlahá a tichá v řeči.
Snad Manon klouže
a za mě tančí.
Ach, Nezvale.
Kde se milostná poezie učí?
04.08.2023 12:23:46 jenommarie
Mít kam se jít vyplakat
a vědět o chapavé náruči.
Je velký dar a vzácný.
04.08.2023 12:33:49 mkinka
Ano, máš pravdu. A když chybí je hodně smutno. Zůstávají básně. To jediné pevné a trvalé. I pro duši věčné.
04.08.2023 12:39:37 jenommarie
Věřím že někdy si to děláme i samy. Už máme obavy zažívat bolestivé a tak další náruč, máme možná i strach přijmout.
Srdce se těžce hojí..tak to je.
Opatruj se moc Jituško. ;)
04.08.2023 12:49:56 mkinka
Děkuji moc a Ty se opatruj též.
04.08.2023 14:35:34 jenommarie
Děkuji TI Jituško* budu se snažit.:)
04.08.2023 14:48:56 mkinka
Jsi slunce a přátelská opora v pevném svazku porozumění, Maruško. Tak to cítím.
04.08.2023 15:06:42 jenommarie
Ale jdi TY zlato. Nepřeháněj prosím. Pá a ať se ti daří mít pohodu:));)
04.08.2023 15:28:06 mkinka
Mít kamarádku je prostě super, které se mohu svěřit. Tak ať Tě to zahřeje v pozitivním slova smyslu. Člověk potřebuje mít vstřícnou duši.