Maminka

Maminka

Sluníčko je moje máma,
osoba, která mě má hodně ráda.
Je sněženkou v prvních jarních dnech,
kvítek, jenž vyrazí lidem dech.
Vzhledem připomíná léto v ranním oparu,
paprsek v brzkém dopadu.

Jako jediná nejde spát, když venku bdím,
kontroluje můj dech, když večer spím.
Drží mi vlásky, jakmile pozřu metu lidstva,
pak zlobí se, ale obloha čistá.
Nikdy se dlouho nečertí vše mi promine,
ale vím, že trest mě nemine.

Učí mě slušnosti, aby byla pyšná,
ukazuje mi jak být sličná.
Já sama bych se pro ni rozdala,
celou lásku světa bych ji dodala.
Jedno velké díky, je pro ni málo,
je spousta věcí co za její láskou stálo.

Bojovala za mě jako voják v poli,
učila mě, že život někdy hodně bolí.
Vždy stojí po mém boku,
nevidím nic než říct, je to máma roku!
I když jsem teď dospělá, potřebuji jí mít vedle sebe,
protože většina věcí, je díky mámo tebe.

Tvá láska ke mně byla vždy silná,
byla jsi hodná a vlivná.
Nebojíš se bojovat,
lidem za vděčnost děkovat.

Jsi moje maminka, kterou mám nejradši,
pokaždé zabolí, když se tvá tvář zamračí.
Musíš být mé slunce ve dne i v noci,
pokud to samozřejmě bude ve tvé moci.
Jakmile tvá kouzla ustanou,
já s tebou tu zůstanu.
Budeme spolu vzpomínat
a hezké časy si užívat.
Ty neopustíš mě a já ani tebe,
protože maminko, my dvě máme jen sebe.