Lásce

Tady prší.
Jak Ti je?
Ani báseň nepomáhá
a není naděje.

Přála bych se potkat
s Tvým dvojníkem,
ale neznám šifru
ani ranec hesel,
co by k Tobě šel.

Umění je nosit sny
a věřit, že se někdy zahojí.

Ptáček zpívá.
Barvy se rozpouštějí.

Komu se svěřím?
Snad pražským věžím.
A nebo vrbám.

Utichám a prší
v obavách.

Je nový den,
co smutek nezvládá.

Chci zas k Tobě spát,
ale to chce jen mé já.

Sama a rozcuchaná.
Ránem vykulená.