Lásce

Jsi básnička
slyšela jsem.
Žil jsi uvnitř
a nedýchal cizím hlasem.

Já psala mezi řádky
a věřila, že na lásku není život krátký.

Už jen mlha
i opar daleký.

Která hvězda našla kdysi souvětí?

Možná slova doletí
v souhře,
co dají závěť
v songu dní.

Děkuji Ti,
že poznala jsem Svatý Grál.

Tím jsi byl Ty.

Ach, lásko
z nejkrásnějších katedrál.

Zavírám poslední kapitolu.

Přeji Ti štěstí
v květenství pojmů.

Myslím, věřím.
Nezapomenu.

Skládačka díků
vyrábí leporelo.

Píšu básně.
Aby nic na světě nebolelo.

Stýská se mi po tom, co bylo.

Kniha se zavírá
a dýchá mezi vrátky.
Někdy se jen píše
a nedá se přepsat zpátky.
Zůstane vodopád vzpomínek
a někde v dáli hořící plamínek.

Opatruj se
a kéž by se Ti dal uhladit
nejeden kamínek.

Není to báseň.
Ale trať a prožitek.

Ty víš sám.
Krásný dnešek i zítřek.