Už zase zpíváš...

Sestoupilas v zrušené cesty
Ten zpěv, jenž drží noc v zajetí
Ten zpěv, jenž ohlušuje i oslepuje
Který nabízí rámě fantomům
Ta popíráná láska
Zmítající se ve starostech
S rozředěnými slzami
Ten zpřetrhaný odložený sen
Ta ladem ležící harmonie

Protože chtěl jen zlato
Teď překypuje samotou
Ztracený v labyrintu zoufalství
Muž, jenž prchl pryč

Zatímco nebe tančí barvami polární záře
Jsou pusté zdi, kde rozkvétá idyla
Kde zvuk kytary kolébá zmatené stíny
A Ty už zase znovu zpíváš...