Náruč

Jak za mrak když se slunce schová,
pod víčky skrývám význam pohledu.
Tvá přítomnost jak vždy zas je medová,
já odolávat nesvedu.

Poznat mi dej chuť tvých retů,
i zbytku nočního tvého těla.
Já zachumlám se do tebe jak do sametu,
až zakrytá mnou zas budeš celá.

V břiše mi hejno zase řádí motýlí,
nechci ani kousek klidu.
Otevři náruč svou jen na chvíli,
já štěstí pro nás vydobydu