Herba in amore

Karafiát zakořenil ve tvé duši

a blíženci na míle vzdálení tuší

tvé paže že v prachu z zvězd

vnořené jak nebeští koníci 

mračným polštářem odkapávají  

do džbánku vysněného ...

 

Kotva ťala do tvé hrudi

pnutí plachet bez ustání

táhne souvětí vonící mramorem

rve srdce z doupat mágů

a palubní deník beze stránek

v prach obrací tvé nevyřčené

"miluji tě" ...

 

Zapadlá rejem vloček v kráteru - pros!

by výhonky tvých kostnatých slov

zvonily v milujících ramenou času

o polednách, kdy řeky zpěv touží

a omamnou vstupenku do copánků

vplést jak vigílie do šavle noci

i karafiáty jak hromničky hoří

hoří a hoří - vosk prchá jak 

éterická bytost z Andromedy

a blíženci rozdali i sebe

když objímali tvou duši

jak se patří a sluší -

v nářku tě zastihnuvší 

"miluji tě" ...