Podzimní

Když brázdy zorané hladí vítr jen

a každá zdá se být vteřina dlouhá,

když myšlenkou bolavou jsi pohlcen

a zvrásněnou krajinou teče jen slaná strouha...

Když nebem zkaleným nevnímáš malíře,

co si tu s paletou v krajině řádí,

když z tlukotu staly se jen údery hmoždíře,

kde v útrobách mučí duši tvou hlady...

Když slova se rozletí v tom tanci poledním

a ze stromů opadnou všechny otazníky,

pak ještě uslyšíš s výdechem posledním,

Jen Tobě za lásku lásko má díky...