Když brázdy zorané hladí vítr jen
a každá zdá se být vteřina dlouhá,
když myšlenkou bolavou jsi pohlcen
a zvrásněnou krajinou teče jen slaná strouha...
Když nebem zkaleným nevnímáš malíře,
co si tu s paletou v krajině řádí,
když z tlukotu staly se jen údery hmoždíře,
kde v útrobách mučí duši tvou hlady...
Když slova se rozletí v tom tanci poledním
a ze stromů opadnou všechny otazníky,
pak ještě uslyšíš s výdechem posledním,
Jen Tobě za lásku lásko má díky...
Děkuji pěkně
18.10.2023 16:32:52 | chalcedon
Oslovující verše.
16.10.2023 15:29:35 | cappuccinogirl
Pěkná poezie. Líbí se mi to*
16.10.2023 14:18:22 | šerý