Pro můj poklad

Očka máš zavřená, zvolna mi usínáš,

s plyšáčkem v ruce do krajin snů utíkáš.

Samotná zůstávám, jsem stráží našeho hradu,

jen klidně usínej, hlídačem jsem vzácného pokladu.

Jsi mé srdce i svědomí, jsi mým věčným odkazem,

pro tebe dýchám a žiju, jsem tvým pevným provazem.

Mnou můžeš uvázat loď svého života,

v bouři i v bezvětří jsem tvoje jistota.

Zavane-li tě snad vítr přes půlky svět,

stačí jen vzpomenout, jsem u tebe hned.

Celý je můj život až po tvém zrození,

maminko, řekneš-li, cítím jen souznění.

Radost i smutek můj je s tebou propojen,

kéž ti je osud jen příznivě nakloněn!